Základem bohatství českých měst bylo řemeslo. Některá česká města proslula svou vlastní řemeslnou výrobou – například v Humpolci a v Rychnově nad Kněžnou byli odjakživa soukeníci, ve Skutči, Holicích a Litomyšli obuvníci, Třebechovice, Týniště a Kostelec nad Orlicí prosluli koželužnou výrobou. V Hradci Králové bylo starou živností mydlářství.
Roku 1795 se v Kuklenách narodil Matěj Pilnáček, rodiče ho nechali vyučit mydlářem, Matěj si zakládá vlastní malou dílnu. Řemeslo se dědí z otce na syna a tak syn Matěje, Václav Pilnáček, přebírá dílnu a pokračuje v rodinném řemesle.
Další pokračovatel rodu – syn Václava Pilnáčka, Josef Pilnáček, se touží osamostatnit a tak si nejprve najímá a poté za přispění věna své manželky kupuje dům s mydlářskou dílnou na Velkém náměstí č.21. Dílnu zmodernizoval a rozšířil.
V roce 1891 se v Praze koná Jubilejní zemská výstava, Josef pochopil a správně odhadl její význam a na tuto výstavu posílá velkou expozici. Na výstavě získává stříbrnou medaili a tím se jeho jméno okamžitě stává známé po celých Čechách. Dílna už nestačí ani svým vybavením ani kapacitou.
V roce 1895 se Josef Pilnáček odvážně rozhodl koupit rozsáhlý pozemek na Pospíšilově třídě a v roce 1899 už stojí na tomto místě první část nynějších továrních budov.
Josef si získává důvěru spoluobčanů a je zvolen do několika veřejných funkcí mimo jiné i náměstkem starosty města.
Nejen řemeslo se dědí z otce na syna, dědí se i pracovitost odvaha a zaujetí pro věc – syn Josef V.B. Pilnáček se velmi podobá svému otci, rychle se učí a je platným spolupracovníkem svému otci. V roce 1912 ho otec učinil svým společníkem. Zkušenosti a znalosti, které Josef V.B.Pilnáček získal na svých cestách po Evropě rychle přenáší do závodu a tak je továrna postupně rozšiřovaná, modernizovaná a používá špičkovou technologii výroby. Továrna postupně rozšiřuje sortiment a před válkou už vyrábí mýdla, svíčky, voňavky, sodu, glycerin…
Také Josef V.B.Pilnáček se těšil velké důvěry občanů města, mezi lety 1929 a 1942 byl starostou města. (V roce 1939 se Pilnáček rozhoduje setrvat spolu s ostatními zastupiteli města ve funkci a předejít tak správě města německými okupanty. Přes jeho osobní statečný postoj nakonec pod silným tlakem událostí v roce 1942 odstupuje z funkce. Městu ještě odkazuje finanční prostředky z účtu, kam ukládal plat starosty.)
A opět se rodinná tradice předává z otce na syna – syn Josefa V.B.Pilnáčka, Josef P.Z.Pilnáček se na své povolání připravuje ve školách doma i v zahraničí, jezdí na zkušenou do evropských továren.. Je stejně podnikavý a pracovitý jako otec.
Dynamický rozvoj továrny zabrzdila II.světová válka. Po roce 1945 se mladý Josef P.Z.Pilnáček opět pouští do nové práce a továrna se znovu začíná rozvíjet. Přichází však únor roku 1948 k moci se dostávají komunisté..
Po únoru 1948 byl rodině Pilnáčků zabaven veškerý majetek, byl jim zakázán vstup do továrny. 11.5.1949 byl Josef V.B. Pilnáček přepaden a ubit k smrti. Okolnosti vraždy zůstávají dodnes nejasné. O jeho smrti místní tisk neinformoval, přesto se na pohřbu sešly tisíce lidí. Josef P.Z.Pilnáček byl uvězněn a po jeho propuštění byla jeho rodina vystěhována z Hradce na samotu do Orlických hor. Z továrny byly postupně vystěhovány stroje, byla zastavena výroba mýdla a do prázdných budov byla přesunuta firma Tesla a výzkumný ústav. Jméno Pilnáček mělo být zapomenuto.
Po revoluci v roce 1989 byl rodině vrácen majetek zpět. Nebylo na co navazovat, v čem pokračovat, hodnoty vybudované předešlými generacemi byly nenávratně zničeny. Budovy byly většinou vráceny ve špatném stavu, léta neudržované, nerozvíjené, neopravované. Rozvětvená rodina se zpočátku společně starala o celý vrácený majetek, po 17 letech došlo k dohodě a majetek byl rozdělen mezi jednotlivé rody.
Budovy bývalé Pilnáčkovy továrny od roku 2009 vlastní Olga Řeháčková, dcera posledního z řady Josefů Pilnáčků. Správu areálu svěřila do rukou nově vzniklé společnosti Josef Pilnáček s.r.o., kterou vede její syn Filip Řeháček.
Co bude dál? Mýdlové bubliny se už do areálu nikdy nevrátí. Pro budovy hledáme novou náplň a postupně je opravujeme, naším cílem je areál proměnit v multifunkční objekt s nezaměnitelným kouzlem místa.
